Lucis je skvělá a zvládla si dát život do pořádku, má práci a má se fajn. Jsem tomu hrozně moc ráda. :)
Nyní bych se chtěla podělit s pár tipy na knížky, které mě v poslední době zaujaly, či které jsem prostě přečetla a ráda bych vyjádřila svůj názor na ně.
Hledání Aljašky
- Hlavní hrdina mi zpočátku evokoval hrdinu z knížky Kdo chytá v žitě, která se mi nelíbila a nebavila mě, John Green však umí psát opravdu čtivě a věrohodně, proto toto srovnání brzy ztratilo na významu. Podle názvu jsem si původně myslela, že se bude jednat o hledání jednoho z amerických států, ale jednalo se o dívčinu. Původně jsem před to slovo "dívčina" chtěla přidat přídavné jméno, ale bohužel mě nenapadlo žádné vhodné. A o tom celá ta kniha je, alespoň z části. Hlavní hrdina, Váleček, se s ní seznamuje a zažívá nejedno dobrodružství, a přesto si nikdy není jistý, jak zareaguje. A když je Aljaška pryč, ani tehdy si není tak úplně jistý, co se vlastně stalo a proč. Jedná se o úžasně tragický příběh, který však nezanechává po přečtení v člověku smutek, ale takové zvláštní smíření.
- Jsem zvědavá na seriál, který jsem začala sledovat na HBO. Zatím jsem vydala jen kousek a oba (jak Válečka, tak Aljašku) jsem si představovala krapet jinak. Tak uvidím.
- 9/10
- Nedovedu si ale představit číst tu knížku znova. Ač mi nedalo takový problém jako kluklům dopídit se, kam Aljaška tak spěchala, takže moje touha po pokračování v příběhu nebyla tak nutkavá, že bych se bála, že se při dalším čtení nebude opakovat, ale myslím si, že někdy je lepší něco zažít jen jednou.
S láskou Rosie (Cecelia Ahern)
- Představa románu pouze v záznamech komunikace je určitě zajímavá a funguje. Člověk si tak musí spoustu věcí domyslet, ale vyplňování mezer mi nikterak nevadilo. Nicméně občas se člověk podíval na ty sáhodlouhé popisy v některých částech a říkal si - opravdu by někdo tak dopodrobna popisoval v chatu nějakou situaci? Osobně nikoho takového neznám. Nebo přerušování uprostřed psaní - v chatu se to přece nedá? Nevím, chápu smysl těchto věcí v textu, ale kazilo mi tu zvoleno formu. Myslím, že když už se autorka dala touto cestou, měla se jí držet a nescházet z ní do škarpy.
- Rosie a její osudy mě bavily, dojímaly i zlobily. Přišlo mi, že představuje takovou typickou ženu (postará se o neplánované dítě, pak se stará o nemocnou matku, nemůže budovat kariéru...). A Alex, se svým často až neopodstatněným hněvem na Rosiina rozhodnutí (např. neodjet za ním do Ameriky a radši nechat dceru budovat vztah s jejím otcem), typického muže. To mi trošku vadilo. Koho jsem fakt nesnášela byl Jaksejmenuje, jehož jméno jsem fakt zapomněla.
- Samozřejmě mě "rozčilovalo" i míjení se hlavních hrdinů, škoda promarněných třiceti let.
- Kniha je povedená, klasický romantický příběh s vcelku předvídatelnými zákruty i koncem, přesto stojí za přečtení.
- 8/10
Zpravodajství (T. Trampota)
- Základní text o zpravodajství, jako u většiny odborných textů dochází při čtení celé knihy k pocitům opakování se.
- Podává všechny záladní informace o tom, jak mají vypadat vybrané žánry a čím by se mělo zpravodajství řídit.
- Místy je cítit už trošku zastaralost (hlavně co se týče internetu a vlastnictví médií).
Z vůle médií (kolektiv autorů)
- soubor statí nahlížející na média z nejrůznějších úhlů pohledu
- Místy je znát již jistá zastaralost, stylistických chyb je v některých částech požehnaně (záměny pádových koncovek -ých, -ým a podobně) a některé části se poněkud opakují, přesto má podle mě čtenářům stále co nabídnout. Odnesla jsem si z ní však trochu pesimistický pohled na média.
Nejodlehlejší stanice (B. Aaronovitch)
- Tuhle sérii zbožňuji a Nejodlehlejší stanice je příjemnou součástí celé skládačky.
V lese visí anděl
- Moje první severská detektivka. Po Agathě Christie trošku surovější a depresivnější (hlavně hlavní hrdinka), přesto čtivé.
Pyramidy (T. Pratchett)
- Další díl ze zeměplošské série, tentokrát z úplně nového prostředí. Začátek z cechu vrahů mě bavil, ten zbytek byl pro mě trošku nudnější. Hrozně mě štvala bezmocnost hlavního hrdiny proti tradicím. Já osobně mám tradice ráda, ale nesmí člověka dusit.
Ovšem (Kovy)
- Kovyho sleduji semotamo a je mi moc sympatický a stejně působí i jeho knížka.
Zrození (L. J. Smith)
- Po obsahové stránce se jednalo o průměrnou knížku, která ale pro diváka seriálu TVD nebyla příliš překvapivá (možná snad jen linka s Rosalyn).
- Dojem mi však notně kazil použitý jazyk; ač nejsem expertka na 19. století, tak si jsem poměrně jistá, že mnohé použité výrazy lidé té doby běžně ve slovníku neměli (bohužel jsem neměla v ruce originál, tak netuším, nakolik je tohle pouze práce překladatelky).
- Dále přetrvávají neduhy, kterými trpěla již knižní série Upíří deníky - u popisu nábytků vždy zdůrazňován materiál, z kterého je vyrobený (nesmí chybět nějaký kus z třešně!); dodatky popisující způsob vyřčení vět nepůsobí vůbec přirozeně...
- Děj možná plyne rychle, ale rozhodně drkotá přes neumělou formu.
- No a pak jsou tu logické kiksy - v jedné kapitole Stefanův otec rázně zavře knihu, kterou měl Stefan na stole, ale když se Stefan vrátí do pokoje, tak jeho pohled sklouzne "ke stále otevřené knize". Jinde zase - Stefanův otec mu sebere knížku z ruky a vrátí ji na její místo do knihovny (nahoře na stránce), aby se na té samé stránce Stefan podíval na knihu, kterou má v ruce, a strčil ji do kapsy...
- No a pak hnidopišský detail - pokud už tedy kniha sleduje podobu postav v seriálu, tak nevím, kde Stefan vzal světlé vlasy a Damon hnědé oči., ale to už jsou jen takové kapky v moři...
Kateřina Velika (R. K. Massie)
- Moje první doposlouchaná audiokniha, velmi dobře načtená, ač právě tato forma nebyla úplně vhodná pro orientaci se v množství jmen a vztahů.
Strom viselců
- Velmi solidní pokračování příběhu Petera Granta se vším, co k němu patří - dobrodružství, rozplétání záhad a množství informací o běžné policejní práci a londýnské architektuře. Oproti předchozím dílům mi však chyběl nějaký silný prvek, který by celý díl držel pohromadě, působilo to spíše jako návrat k již známým linkám, které se však nijak nevyřešily a posunuly se jen mírně (aneb totožnost Muže bez tváře je odhalena, ale pomohlo nám to k něčemu?). České vydání navíc kazí extrémní množství stylistických chyb (záměna infinitivu a minulého příčestí, chybějící zvratná zájmena, chybějící/přebývající písmena ve slovech atd.) - na 270 stranách jsem jich napočítala k 50.
Řeky Londýna
- opět audiokniha, příjemně překvapil hezky namluvený hlavní hrdina
