Člověk se během svého života mění, vyvíjí se. To samé se děje i s přátelstvím. A to naše je tak nějak ve fázi útlumu. Chybí ty každodenní společné starosti, chybí ta blízkost, chybí to porozumění. Strasti a každodenní život, který jsme sdílěly jsou fuč. Společné názory, na kterých se dalo stavět, jsou pryč. A najednou vše, co nás spojuje jsou vzpomínky a jinak... nic.
Ale třeba nás život ještě překvapí. Třeba se naše cesty spojí. A nebo ne.
Každopádně ti, Luci, přeji hodně štěstí na Tvé životní pouti. :)
