Zdenička čte
27. prosince 2019 v 14:48 | Zdenča
|
Zdenička
Lucis je skvělá a zvládla si dát život do pořádku, má práci a má se fajn. Jsem tomu hrozně moc ráda. :)
Nyní bych se chtěla podělit s pár tipy na knížky, které mě v poslední době zaujaly, či které jsem prostě přečetla a ráda bych vyjádřila svůj názor na ně.
Hledání Aljašky
- Hlavní hrdina mi zpočátku evokoval hrdinu z knížky Kdo chytá v žitě, která se mi nelíbila a nebavila mě, John Green však umí psát opravdu čtivě a věrohodně, proto toto srovnání brzy ztratilo na významu. Podle názvu jsem si původně myslela, že se bude jednat o hledání jednoho z amerických států, ale jednalo se o dívčinu. Původně jsem před to slovo "dívčina" chtěla přidat přídavné jméno, ale bohužel mě nenapadlo žádné vhodné. A o tom celá ta kniha je, alespoň z části. Hlavní hrdina, Váleček, se s ní seznamuje a zažívá nejedno dobrodružství, a přesto si nikdy není jistý, jak zareaguje. A když je Aljaška pryč, ani tehdy si není tak úplně jistý, co se vlastně stalo a proč. Jedná se o úžasně tragický příběh, který však nezanechává po přečtení v člověku smutek, ale takové zvláštní smíření.
- Jsem zvědavá na seriál, který jsem začala sledovat na HBO. Zatím jsem vydala jen kousek a oba (jak Válečka, tak Aljašku) jsem si představovala krapet jinak. Tak uvidím.
- 9/10
- Nedovedu si ale představit číst tu knížku znova. Ač mi nedalo takový problém jako kluklům dopídit se, kam Aljaška tak spěchala, takže moje touha po pokračování v příběhu nebyla tak nutkavá, že bych se bála, že se při dalším čtení nebude opakovat, ale myslím si, že někdy je lepší něco zažít jen jednou.
S láskou Rosie (Cecelia Ahern)
- Představa románu pouze v záznamech komunikace je určitě zajímavá a funguje. Člověk si tak musí spoustu věcí domyslet, ale vyplňování mezer mi nikterak nevadilo. Nicméně občas se člověk podíval na ty sáhodlouhé popisy v některých částech a říkal si - opravdu by někdo tak dopodrobna popisoval v chatu nějakou situaci? Osobně nikoho takového neznám. Nebo přerušování uprostřed psaní - v chatu se to přece nedá? Nevím, chápu smysl těchto věcí v textu, ale kazilo mi tu zvoleno formu. Myslím, že když už se autorka dala touto cestou, měla se jí držet a nescházet z ní do škarpy.
- Rosie a její osudy mě bavily, dojímaly i zlobily. Přišlo mi, že představuje takovou typickou ženu (postará se o neplánované dítě, pak se stará o nemocnou matku, nemůže budovat kariéru...). A Alex, se svým často až neopodstatněným hněvem na Rosiina rozhodnutí (např. neodjet za ním do Ameriky a radši nechat dceru budovat vztah s jejím otcem), typického muže. To mi trošku vadilo. Koho jsem fakt nesnášela byl Jaksejmenuje, jehož jméno jsem fakt zapomněla.
- Samozřejmě mě "rozčilovalo" i míjení se hlavních hrdinů, škoda promarněných třiceti let.
- Kniha je povedená, klasický romantický příběh s vcelku předvídatelnými zákruty i koncem, přesto stojí za přečtení.
- 8/10
Zpravodajství (T. Trampota)
- Základní text o zpravodajství, jako u většiny odborných textů dochází při čtení celé knihy k pocitům opakování se.
- Podává všechny záladní informace o tom, jak mají vypadat vybrané žánry a čím by se mělo zpravodajství řídit.
- Místy je cítit už trošku zastaralost (hlavně co se týče internetu a vlastnictví médií).
Z vůle médií (kolektiv autorů)
- soubor statí nahlížející na média z nejrůznějších úhlů pohledu
- Místy je znát již jistá zastaralost, stylistických chyb je v některých částech požehnaně (záměny pádových koncovek -ých, -ým a podobně) a některé části se poněkud opakují, přesto má podle mě čtenářům stále co nabídnout. Odnesla jsem si z ní však trochu pesimistický pohled na média.
Nejodlehlejší stanice (B. Aaronovitch)
- Tuhle sérii zbožňuji a Nejodlehlejší stanice je příjemnou součástí celé skládačky.
V lese visí anděl
- Moje první severská detektivka. Po Agathě Christie trošku surovější a depresivnější (hlavně hlavní hrdinka), přesto čtivé.
Pyramidy (T. Pratchett)
- Další díl ze zeměplošské série, tentokrát z úplně nového prostředí. Začátek z cechu vrahů mě bavil, ten zbytek byl pro mě trošku nudnější. Hrozně mě štvala bezmocnost hlavního hrdiny proti tradicím. Já osobně mám tradice ráda, ale nesmí člověka dusit.
Ovšem (Kovy)
- Kovyho sleduji semotamo a je mi moc sympatický a stejně působí i jeho knížka.
Zrození (L. J. Smith)
- Po obsahové stránce se jednalo o průměrnou knížku, která ale pro diváka seriálu TVD nebyla příliš překvapivá (možná snad jen linka s Rosalyn).
- Dojem mi však notně kazil použitý jazyk; ač nejsem expertka na 19. století, tak si jsem poměrně jistá, že mnohé použité výrazy lidé té doby běžně ve slovníku neměli (bohužel jsem neměla v ruce originál, tak netuším, nakolik je tohle pouze práce překladatelky).
- Dále přetrvávají neduhy, kterými trpěla již knižní série Upíří deníky - u popisu nábytků vždy zdůrazňován materiál, z kterého je vyrobený (nesmí chybět nějaký kus z třešně!); dodatky popisující způsob vyřčení vět nepůsobí vůbec přirozeně...
- Děj možná plyne rychle, ale rozhodně drkotá přes neumělou formu.
- No a pak jsou tu logické kiksy - v jedné kapitole Stefanův otec rázně zavře knihu, kterou měl Stefan na stole, ale když se Stefan vrátí do pokoje, tak jeho pohled sklouzne "ke stále otevřené knize". Jinde zase - Stefanův otec mu sebere knížku z ruky a vrátí ji na její místo do knihovny (nahoře na stránce), aby se na té samé stránce Stefan podíval na knihu, kterou má v ruce, a strčil ji do kapsy...
- No a pak hnidopišský detail - pokud už tedy kniha sleduje podobu postav v seriálu, tak nevím, kde Stefan vzal světlé vlasy a Damon hnědé oči., ale to už jsou jen takové kapky v moři...
Kateřina Velika (R. K. Massie)
- Moje první doposlouchaná audiokniha, velmi dobře načtená, ač právě tato forma nebyla úplně vhodná pro orientaci se v množství jmen a vztahů.
Strom viselců
- Velmi solidní pokračování příběhu Petera Granta se vším, co k němu patří - dobrodružství, rozplétání záhad a množství informací o běžné policejní práci a londýnské architektuře. Oproti předchozím dílům mi však chyběl nějaký silný prvek, který by celý díl držel pohromadě, působilo to spíše jako návrat k již známým linkám, které se však nijak nevyřešily a posunuly se jen mírně (aneb totožnost Muže bez tváře je odhalena, ale pomohlo nám to k něčemu?). České vydání navíc kazí extrémní množství stylistických chyb (záměna infinitivu a minulého příčestí, chybějící zvratná zájmena, chybějící/přebývající písmena ve slovech atd.) - na 270 stranách jsem jich napočítala k 50.
Řeky Londýna
- opět audiokniha, příjemně překvapil hezky namluvený hlavní hrdina
Starosti
1. srpna 2018 v 18:32 | Ajnštajn
|
Zdenička
Mám o Lucisku starost. Vážnou. Po škole, kterou skvěle zakončila, nastoupila nejprve do jedné práce, která se však ukázala jako takřka podvod, což ji poněkud zamrzelo, ale překonala to. Brzy si našla práci jinou, v níž se nejprve zdálo všechno super - náplň práce, kolegové, prostředí, ale nedlouho poté jí bylo oznámeno, že končí. Momentálně je na neschopence ohledně psychiky, protože ji celkově sebrala práce, ale i vztahy s přítelem. Jenže dodržuje ta potvora lékařská doporučení? Nedodržuje. Mám o ní strach. Chtěla bych jí pomoct, ale neumím to.
Zkoušky
8. července 2017 v 10:07 | Z.
|
Škola
Ahoj,
tak poslušně hlásím, že z naší Lucisky už je diplomovaná specialistka! Doma to prý však není o nic lepší, takže nezbývá než jí držet pěsti, aby se to i tam dalo do pohody.
No a mě čeká poslední zkouška v srpnu a pak budu mít definitivně uzavřený druhý ročník. :)
Setkání
15. září 2016 v 10:51 | Zdenčí
|
My
Po dlouhé době jsme se s Luciskou setkaly. V poslední době jsme si takřka nepsaly, ale na setkání jsme se dohodly. Probíhalo jako obyčejně - nejdříve jsme došly do večerky pro něco k pití, pak jsme poseděly na naší lavičce (to však přerušila moje kamarádka s malou dcerkou - naštěstí) a nakonec jsme se vydaly ke Šnekovi. Tam jsme pojedly, popovídaly o lovení Pokémonů, Luci si jednoho ulovila, já jsem si v hračkárně koupila puzzle a razily jsme na bus. Většinu času však stejně zabralo Lucčino povídání (lépe snad stěžování si) o Kamilovi a jejich trablích ve vztahu. Ale jinak to bylo příjemné setkání (ikdyž tohle téma slýchám pokaždé), takže se možná i těším na to další. Ale až za dlouhou dobu. Teď na to nemám.
Přátelství
3. dubna 2016 v 13:13 | Zdeni
|
My
Člověk se během svého života mění, vyvíjí se. To samé se děje i s přátelstvím. A to naše je tak nějak ve fázi útlumu. Chybí ty každodenní společné starosti, chybí ta blízkost, chybí to porozumění. Strasti a každodenní život, který jsme sdílěly jsou fuč. Společné názory, na kterých se dalo stavět, jsou pryč. A najednou vše, co nás spojuje jsou vzpomínky a jinak... nic.
Ale třeba nás život ještě překvapí. Třeba se naše cesty spojí. A nebo ne.
Každopádně ti, Luci, přeji hodně štěstí na Tvé životní pouti. :)
Konečně
5. července 2015 v 14:47 | Ajnštajn
|
My
Ahooooj!
Tak co, máte se prázdninově? Já docela jo, ikdyž množství toho, co je třeba vyřídit je stále vysoké. :) Nicméně plány máme i s Luciskou, tak snad nám vyjdou. Ale pěkně popořadě.
S Lucis jsme se viděly na začátku února na muzikálu Tři mušketýři. Já jsem byla pasována do role trasáka, takže jsem si hezky naplánovala trasu k divadlu... Jenže - vylezly jsme z nádraží jiným vchodem a já byla ztracená... :D Nikdo mi totiž neřek, že to nádraží má více vchodů a já nevěděla, od kterého tedy se mám odpíchnout. No prostě komedie hadr. Do toho byla hrozná zima a Lucka v sukni... :D
Nakonec jsme se někudy vydaly (jasně, že přesně naopačnou stranu) a došly jsme do Palladia. Tam jsme strávily dobu polední a pak se vydaly (nyní již řádně poučené, kudy teda jít) do divadla Broadway. V pasáži jsme ovšem hrooozně dlouho čekaly, pak nás tam však pustily a bylo to super. :) Prostě Pepa Vojtek jako Athos nemá konkurenci. :*
No a pak jsme vyrazily směrem k domovu a viděly se až teď v úterý. Několikrát jsme si sraz plánovaly, ale vždycky to bylo (převážně) z mé iniciativy zrušeno. Vzhledem k tomu, že jsem většinu týdne strávila na koleji, případně na cestě domů a doma zase učením a děláním úkolů, tak prostě toho času nebylo mnoho.
Teď v úterý to ale konečně vyšlo a bylo to moc příjemné. Luci trošku depkuje, páč bude trávit většinu prázdnin sama (ať už proto, že K. pracuje nebo proto, že na několik týdnů odjede) a vůbec se jí to nelíbí. Vzhledem k tomu, že já toho moc v plánu nemám, tak se snad uvidíme s Luciskou častěji. Na srpen jsme taky plánovaly pár dnů vyjet někam po ČR - třeba na Moravu nebo tak, po hradech a zámcích. Tak snad to vyjde.
Další plány máme na příští léto, kdy chceme (už konečně!) do Anglie. A to přespříští léto třeba zas ta Francie.
A kam vyrážíte vy?
Mějte se krásně a neupečte se v tomhle vedru! :)
VŠ, VOŠ aneb Nestíháme!
25. ledna 2015 v 13:28 | Ajnštajn
|
Škola
Zdárek,
tak jak si užíváte pochmurný leden? :) Není pochmurný jen svým počasím, ale i tím, kolik zkoušek je nutno absolvovat.
Jak jsem zmínila v minulém článku, tak se naše cesty rozdělily a těžko říct, kdy se zase spojí (a zda vůbec někdy). Luciska má tu výhodu, že navštěvuje školu vedle baráku, končí brzy a celkově tak tu školu moc neřeší. Já se přiznám, že ač známky taky neřeším, tak prostě mám na každý týden spoustu úkolů, píšu různé práce a na koleji toho moc nezvládám, tak to musím dodělávat doma a prostě čas na kamarády (tedy i Lucis) není. Mrzí mě to, ale je to bohužel fakt.
I to je důvod, proč jsem už mnohokrát zrušila a odmítla sraz s Luciskou. Snad bychom se mohly vidět za čtrnáct dní, kdy máme jet do divadla na Tři mušketýry, ale já, samozřejmě, netuším, kam jsem dala lístky! NO, tak mi držte palce ať je najdu a ať si to užijeme. :)
Maturita za námi!
5. srpna 2014 v 12:12 | Zdenča
|
Škola
Ahoj,
půlka prázdnin za námi, tak doufám, že si je pořádně užíváte!
My s Luckou tedy ano, ikdyž každá zvlášť. Nicméně se ještě na skok vrátím ke škole - obě jsme s Lucis úspěšně odmaturovaly s vyznamenáním (jedna z nás i se samýma jedničkama :D). Teď náš však čeká rozdělení - Luciska bude navštěvovat VOŠku při naší střední škole, zatímco já mířím do vysokoškolských vod v Pardubicích.
Tak nám oběma držte palce, ať to bez problémů zvládáme! :)
Nahoru a opět dolů
28. prosince 2013 v 20:20 | Zdenča
|
My
Ahoj všichni,
doufám, že do nového roku 2014 vstoupíte co nejlépe. :)
Minule jsem tu konstatovala, že naše přátelství s Lucis dostává první trhliny. Každopádně bylo pro mě fajn, jak moc jsme se s Luckou sblížily, i přes tyto nesnáze. Konečně tu byl někdo, kdo mě vyslechne, s kým se vidím denně a můžu mu tedy bezprostředně sdělit své dojmy... Prostě to bylo fajn.
A proč ten minulý čas?
Protože od té doby, co se Lucis začala opět bavit se svou bývalou (a nyní současnou) nejlepší kamarádkou Ilis, už na mě nemá tolik času, vše, co jí povím, ví okamžitě i Ilča a mě to štve. Zpočátku jsem si myslela, že jenom žárlím, ale nyní vím, potom, co jsem slyšela, jak mě pomlouvají, že tomu tak není. A mrzí mě to. Jenže, co dělat?
A po setkání s mojí kamarádkou IlonkouN, jsem se jen utvrdila, že pravá kamarádka se chová jinak. Nejde o to, kolik času spolu strávíme, ale o to, jak se během toho času chováme. Zatímco IlonkaN mě bezpečně zná, naslouchá a je prostě NEJ, Lucka mluví převážně o sobě, drbe a je to prostě jiné.
Horší? Těžko říct. Každopádně si nyní před ní musím dávat pozor, co říkám (pokud nechci, aby to věděla i Ilis či další lidi) a to je velmi únavné.
Snad vy takovéto "problémy" nemusíte řešit. :)
Více času spolu - přátelství jde dolů
19. července 2013 v 14:09 | Zdenča
|
My
Ahoj všichni,
sluníčko krásně svítí, takže předpokládám, že prázdniny trávíte asi u vody, což? :) Já tedy rozhodně ano! :)
S Lucis jsem se viděla nedávno, byly jsme v kině, ale to je téma na samostatný článek (který ostatně přibude). Ale vzhledem k tomu, že pokud čas netrávím za volantem autoškoly či v bazénu, mám až příliš volného času, který trávím přemýšlením.
Přemýšlím o sobě a o svých kamarádkách. Zjišťuju, že jsme se asi všechny změnily o dost víc, než bych kdy řekla. Díky tomu, že moje nejlepší kamarádka má přítele + časově náročnou práci, téměř se nevídáme. Lucka se zase se svojí kámoškou stále hádá kvůli prkotinám, protože jsou spolu už od prváku téměř nonstop. Proto trávíme spolu s Luciskou víc a víc času a já najednou zjišťuju, že... Existuje milion věcí, který mě na Lucce štvou. Dřív jsem to nějak nevnímala, protože jsme se vídaly jen sporadicky a čas spolu jsme si vysloveně užívaly. Teď ale už takovéto "ostýchavé" kamarádství opadlo, přestaly jsme se přetvařovat a dělat se lepšími a já to nějak neustávám.
Patřím mezi lidi, kteří potřebují, aby bylo po jejich a Lucka je zase zvyklá se přizpůsobit. Jenže po čase je opravdu únavné, pokud člověk (já) se na něco zeptá druhého (Lucka), co chce dělat a ten odpoví, že neví, ale horlivě souhlasí s tím, co navrhne ten druhý. Případně, pokud se sejdou dva návrhy, tak Lucka vždycky ustoupí. Měla bych si to užívat, ale obvykle mívám jen špatné svědomí.
Navíc Lucku baví courat po Hoře, chodit na jídlo a pití a tak... Přitom kecat o blbostech... Ale já nechci takhle "zbytečně" utrácet. Ono se to nezdá, ale těstovinovej salát v pizzerce - 90Kč, k tomu pití - 30 Kč, pak pití venku - 30 Kč, zmrzlina - 35 Kč... A už to lítá...
Změnily jsme se...
12. ledna 2013 v 16:49 | Zdenča
|
My
Ahoj,
tak jak jste se probojovali po prázdninách zpět do školy? Chtělo se vám? Mně rozhodně ne. ;)
Jsme ve třeťáku!
Francie a vysvědčení
17. července 2012 v 12:50 | Zdenča
|
My
Ahoj,
před nějakou dobou jsme vás informovaly, že jedem do Francie. Už jsme nějaký ten pátek doma, tak bychom vám mohly říct, jaké to bylo, ne? ;)
První den - odjezd - Lucka seděla s Terkou a obě se velmi dobře bavily :D Já s KLárou jsem si sedla za ně, tudíž jsme byly téměř v centru dění :) Noc byla vcelku krušná, spát se pořádně nedalo, ale přežily jsme.
Druhý den - Lůca byla dost zmožená, ale já a tom nebyla o moc líp. Střídavě jsem pendlovala mezi Klárou, Luckou s Terkou a holkama od nás ze třídy. Večer jsme byly všechny unavené, takže padaly hlášky: "Udělaly jsme si výlet do Paříže a teď jedem domů." Na Lucinku jsem byla i trochu protivná, ale naštěstí byla velkorysá a odpustila mi to. Do postele jsem padla a ihned usnula.
Další dny šly v podobném duchu, jen ta nálada se zlepšovala. NO a poslední večer na hotelu byla asi nejlepší. Lucka si koupila novou sukni, já šaty a tričko a tak jsme udělaly menší přehlídku :) Nezapomenutelná byla i "moje polívka". Ale o tom se radši nebudu šířit.
Poslední den v Paříži jsme šly nakupovat, ale to jsem holky moc neviděla. V autobusu se nálada snad ještě vylepšila (pokud to bylo možné).
Ráno už jsme byli v ČR a holky se rozhodly, že vystoupí v Hoře, my s KLárou jsme to uvážily a nechtěly jsme, aby na nás ostatní čekaly, protože naše kufry ležely až vespod. Proto jsme jely až do místa výjezdu.
Poté jsme s Luckou přežily projektové dny a Lucka se překonala, když mluvila před celou aulou a rozhodně jí to šlo.
Středa byla v rámci absolutní nudy a ve čtvrtek byl sportovní den... no a protože my máme uvolnění.. tak se nám nechtělo moc pomáhat.. a tak... jsme tam prostě nešly :D
Místo toho jsme zůstaly v Hoře, zašly si na pizzu, pak poseděly na hřišti a nakonec čekaly na busáku. A bylo to opravdu bezvadný :)
V pátek ráno jsem šla Lůce naproti, dole se k nám připojila Terka. Obě si vzaly sukně z Francie a slušelo jim to :) S Lucis jsme zašly ještě do Lidlu, kde jsme se však zdržely a málem nestihly vysvědčení :D Nakonec se to podařilo stihnout, což mě potěšilo ;) Pak se k nám opět připojila Terezka a šly jsme na vlak. Pak se naše cesty rozdělily.
Luciska odjela k babičce a já se už tři týdny nudím doma ;) Teda když nepočítám těch několik úžasných dní s Ilonkou ;)
Ovšem na mojí Lucinku se už taky těším, tak doufám, že tento nebo příští týden něco podniknem ;)
Aller en France
27. dubna 2012 v 17:52 | Ajnštajn
|
My
Ahoooooj,
jak se vede?
Nám docela dobře, obzvláště v literatuře ;)
Zdárně jsme přežily třídní schůzky ;)
A v týdnu od 16. do 22. června nás zde ani jednu nepotkáte. Ptáte se proč? No protože jedeme do Franciiiie ;)
Luci je už zkušená cestovatelka, já jsem zatím nevystrčila nos za hranice naší republiky. Ale jedno je jisté - bude sranda a to je hlavní ;)
Snídaně v cukrárně
30. března 2012 v 17:52 | Zdenička
|
My
Ahoooj,
tak dneska ráno si tak vklidu jedu do školy, protože nechodím na tělák, tak až o půl hodiny než obvykle a dívám se z okna. Najednou zastavíme u Avie a hádejte kdo tam? Ano, správně - Lucinka. Už z dálky se na mě usmívá a já jí hned uvolňuji místo.
"Co tu děláš?" ptám se šťastně a doufám, že jede kvůli mě. Bohužel.
"My jsme se s Ilčou domluvily, že půjdeme k Saidlům," samozřejmě, to mě mohlo napadnout :D Na snídani do cukrárny, samozřejmě jsem se k nim vetřela :D
Po zbytek cesty mě Lucinka učila literku, kterou jsem nakonec naštěstí nepotřebovala, ale i tak jsem za to vděčná. Vlastně jsem ti vděčná za hodně věcí Luci ♥
Válčíme aneb Zatracená čeština!
21. února 2012 v 19:54 | Zdenička
|
Škola
Ahoj,
tak jak se vám v novém pololetí vede? Mně osobně teda hrozně :-( Lůca je na tom vcelku OK až na NI. Ano, hádáte správně - jedná se o český jazyk. Lucisce se podařilo schytat už dvě, možná že i tři pětky, mně zatím jenom jednu, ale jinou známku tam taky nemám. Takže mám pocit, že u mě to už jednička na vysvědčení fakt nebude :D Lůcu to hodně trápí, ani moje utěšování nepomáhá. Dokonce se kvůli tomu pohádaly i s Ilis, se kterou jsou jinak jedna ruka. Nakonec se sice brzy usmířily, ale zlobí je náš češtinář pořád.
Tak nám oběma držte palce, ať to dobře dopadne a my s Lůcou nakonec nad tou češtinou zvítězíme ;)
No...
22. ledna 2012 v 18:31 | Zdenička
|
My
Ahoj,
vím, že uplynula už strašně dlouhá doba od mého posledního článku. V reálu jsme se sice s Luckou o našem blogu bavily, ale moc naděje na životnost mu nedáváme. Ovšem zakázala jsem jí ho zrušit, na to ho mám příliš ráda.
Jinak se stala změna - byla jsem na kontrole u kardiologa a zhoršil se nález, takže mám zákaz tělocviku. Tudíž trávím odpoledne místo tělocviku s Lůcou a Ilčou někde, obvykle ve škole nebo u Seidlů. Sice mám pocit, že se trochu vtírám, ale zatím nevypadá, že by jim to vadilo, zvlášť, když je opustím po dvou hodinách a mají tři další jenom samy pro sebe, takže si můžou povídat do alelůja.
Co je jinak nového? Vybojovala jsem dvojku z matiky, takže vyznamenání snad bude ;)
A Lůca? Tu trápí konverzace, s kterou bojovala, ale výsledky boje ještě nejsou známy.
Tak nám držte palce ať se nám daří ;)
Nesnášíme tělák aneb Luciska je mrcha
21. října 2011 v 18:20 | Ajnštajn
|
Luciska
My s Lucinkou jsme prostě duchem nadanější než fyzicky. Loni jsme si při tělocviku dodávaly podporu, ještě spolu s Ilčou, ale letos se nám změnil učitel a milá Lucinka si sehnala uvolnění ;) Ilonka jí nedlouho poté následovala.
A já?
Já tam prožívám děsivý chvilky sama :D
Asi si to uvolnění budu muset sehnat taky (;
1. září
1. září 2011 v 14:43 | Ajnštajn
|
Škola
Tak jsem pudlici zase po dlouhé době viděla. Bylo to sice jen během výšlapu schodů do tříd a stihly jsme prohodit jen pár slov,ale i tak to bylo fajn a doufám, že se budeme vídat častějc ;)
Nudaaaa
8. srpna 2011 v 14:59 | Ajnštajn
|
Zdenička
Pudliku, jestli si tohle přečteš, tak se mi ozvi a někdy musíš dorazit ;) Je tu šílená nudaa!!
Další články
- Mějte se a smějte se ;) 11. července 2011 v 20:47
- Prázdniny! 30. června 2011 v 20:40
- News 12. června 2011 v 11:22
- Nuda 29. května 2011 v 16:26
- Mňam 12. března 2011 v 14:37
- Úvod 27. února 2011 v 18:10
